Škworákova osobní tragedie aneb prodloužený víkend v Rakousku

Vše začalo na povedeném grilování ve zlíchovské loděnici, kde si Ráďa stoupnul za gril a celý večer servíroval pstruhy a klobásky – moc dobré to bylo. Po dostatečném nakrmení a napojení jsme vyrazili v sestavě pěti lidí na rakouské řeky směr Hallstatt. Vodní stavy, signalizující většinou HW neboli high water, slibovaly přinejmenším hodně veselý víkend :-)

Po příjezdu a řádné relaxaci jsme se hned vydali ke „Kopáči“ abychom vzápětí zjistili, že vody má fakt hodně.. Už to vypadalo, že popojedeme dál, ale v tom kolem prosvištělo auto kluků z Bolky, zastavilo a prý kam jedeme..
"Rádi bychom Kopáč.."
Fajn, my taky, ale jen někteří.. A tak slovo dalo slovo a o deset minut později už jsme zevlovali v hydru natěšeni na stav 150cm na spodním vodočtu.
Jeli jsme čtyři, jelikož holčičky na rodeovkách to odpískaly a někteří z Boleslavi se slovy..jel jsem to za 130 a byla to mela.. se taky radši šli proběhnout :-)
Začátek byl celkem neviný, ale po cca dvou kilácích se začalo přiostřovat a najednou jsme stáli před prvním místem.. Někdo mu říká Malý katarakt, někdo Viděná. Za stavu 100cm byla trochu jiná než teď, ale po chvilce teorie, kudy to jako jet, jsme si řekli, že to je stejně uplně jedno a prosvištěli to :-)
U tzv. Velkého kataraktu neboli Neviděné už jsme prohlíželi trochu déle, ale v podstatě bylo jasno.. Nějaké stromy v cestě, byť ne přímo ohrožující, ale strach nahánějící, rozhodly a my hodili lodě na ramena :-(
Podle Kačky pod touhle peřejí bylo ještě několik menších, podle nás tam byly peřeje jako kráva :-)) Ale moc fajn svezení, už jen kvůli této řece to za to stálo :-)
Ale my nelenili a pokračovali.
Už i s našima holčičkama, jsme odpoledne nasedli na Kleine Solk (WWIII) a doopravdy to bylo moc pěkné svezení. Pravda, tady by to sneslo trochu víc vody, ale i tak to bylo fajne. Trochu víc technický, ale dobrý :-)
A jelikož jsme nebyli ještě namlsaní a jelikož já první jízdu nejel, tak jsme to dali znova :-)
Poté jsme se, stále se držící partičky Boleslaváků, přesunuli na místo u „Brekeke“ kde jsme si rozdělali gril a dělali to, co snad všichni vodáci světa.. Hráli, jedli, pili, .... atd :-)))

Příští ráno bylo mírně podmračené, ale naštěstí bez deště, který se vypršel v noci :-)
Ještě než se boleslavská partička přemístila na Salzu, jsme si s nima střihli Erzbach, což bylo taky moc pěkné svezení tak WW III (III+), kterou jsme si maximálně užívali, byť nebylo zrovna vedro a pěkné počasí.
Po odloučení s druhou skupinkou (které tímto děkuju, protože nás navedla na fajn vodu) jsme přejeli na přítok Erzbachu, Radmerbach.
A tady začala Honzova osobní tragédie... Úsek WW V jsme kvůli silně zapadanému korytu vynechali a vrhli se na spodní, o stupeň lehčí. Vše bylo v pohodě, ale najednou přišel Honza s tim, že za zatáčkou se to „trochu“ klopí. OK, nechali jsme ho tedy odjet a že nás pod peřejí pochytá. No..člověk míní, voda mění.. Jel jsem jako poslední a najednou koukám, že jedu kolem Kačky, která je zašprcnutá mezi dvěma kameny a Škvorák mě pod peřejí chytá se slovy..“do prdele, krysil jsem a loď mám v hajzlu“ :-)
No, díky visící Kačce, jsme si vyzkoušeli záchranu v praxi a pak se vydali lovit i Honzovu loď.
I to se nakonec podařilo, ale zjistili jsme, že jsme se ocitli v regulovaném korytě se slušným spádem a nemožností zastavit před další zatáčkou.
Co naplat..
Hrdinů jsou plný hřbitovy. Prostě jsme vzali telefon, zavolali auto a vydali se k silnici.. Nevim, jestli jsme udělali dobře nebo ne, ale tento úsek Radmerbachu nedoporučuju...je to fakt o ničem a voda teče v umělém korytě ještě cca dva kilometry.
Poté jsme se jeli podívat na Gesause s tim, že bychom v neděli mohli sjet alespoň úsek kolem ostrova. Vypadalo to sice velký, ale řikali jsme, že bychom to zkusili..
Nicméně když jsme se tam ráno vrátili tak voda ještě „trochu“ vystoupala a bylo jasno.. Kašleme na to a zkusíme štěstí opět na Radmerbachu, tentokrát na spodnějším úseku. A zde se opět opakovala osobní tragedie našeho „Honzíčka“ :-))
Potok měl slušný spád a krásné technické peřeje, ale pořád nám vrtalo v hlavě kde je to X místo avizované Boleslavákama a kilometráží. Až najednou přišla zatáčka a před ní vracák.
Škworák povídá..“sjedu tam a ukážu ti“. Sjel tam a ukázal mi... nejdřív zkřížené ruce a pak decentní pokřižování :-)
Dost výmluvné gesto na to, aby člověku došlo, že jsme u kýženého místa.
Jenže „co s ním“.. tedy s Honzou. Byl dole a nemohl nahoru. Nu což, tak tedy házečka, jištění a vytažení jednoho Škwora po skále nahoru. Bohužel, při tahání lodě jeho pádlo utrpělo malou újmu.. Jen pár škrábanců, nic podstatného, ale pádlovat se s ním nedalo :-)))
A tak jsme se opět vydali na silnici, kde jsme zavolali auto. Alespoň pro příště víme, že i na „lehčí“ potoky se vyplatí brát náhradní pádlo..:-)

Jak to shrnout? Jeden potok, dvakrát výprask během dvou dnů. Museli jsme „Honzíčka“ utěšovat a až po tom, co jsem mu slíbil, že se na Radmerbach vrátíme, přestal plakat a začal řídit směr Praha.
Alespoň, že tak :-)
Ahoj Jakub